Book trailerPo stopách románu Jaro v Kartágu

Lady Zia de Torby a zámek Luton Hoo – po stopách hrdinů Jara v Kartágu

Lady Zia de Torby a zámek Luton Hoo – po stopách hrdinů Jara v Kartágu

Kdo byla hraběnka de Torby, jejíž osud se několikrát překřížil s osudem hlavní hrdinky románu Václava V. Michalského Jaro v Kartágu Marii Alexandrovny Merlovské? Syn hraběnky de Torby George Michael Wernher potkal naši hlavní hrdinku v Tunisu během Druhé světové války jako důstojník britské rozvědky, ale o tom později, v jiném blogu a dalších dílech románu.

Po krátké ukázce z textu knížky jsem připravil překlad článku z blogu (odkaz na zdroj naleznete na konci textu) s názvem: Puškinovi dědicové a dynastie Romanovců v Londýně. Hraběnka Anastasia Michajlovna de Torby, provdaná lady Wernher.

Ukázka z románu Jaro v Kartágu. Hraběnka Merzlovská o znalosti jazyků a zámku Luton Hoo:

‚Nikdy jsem se neučila angličtinu, nějak nebyla v módě… Německy ano, francouzsky samo sebou, řecky a italsky jsem se naučila mezi tím, latina se za jazyk nepočítá, ale ta angličtina mne nikdy nezajímala. V podstatě jsem ji nepotřebovala. Dokonce ani tenkrát, v roce 1944, když jsem byla u urozené lady Zii[1] na zámku Luton Hoo[2]. Stejně tam všichni mluvili francouzsky, a někteří rusky… Máma doma četla romány jen francouzsky. I s námi se snažila mluvit jen francouzsky, takže se Tunisané z místní vyšší společnosti podivovali mé pařížské výslovnosti.

Zakotvili jsme v Bizertě 25. prosince 1920. Od té doby jsem prakticky utratila veškeré rodinné jmění a téměř všechny památky, ale hnusné místní novinky té doby jsou se mnou pořád. Měla jsem je s sebou všude! Potřebné se rozplynulo, důležité zmizelo, ale tohle harampádí jsem vozila ze státu do státu, dokud jsem se opět nevrátila do Tuniska. Hlavně v posledních letech jsem nesčetněkrát přehrabávala tyhle prašivé noviny s jejich nechutnými poznámkami, jako jsou tyto:

„RUSOVÉ V BIZERTĚ

Úplně bez nadšení jsme se dívali na to, že Wrangelova flotila připlula do Bizerty.

Kdo jsou ti lidé? Nic jistého není známo.

Máme právo se obávat, že do jejich řad pronikly nejhorší elementy, s nimiž je kontakt pro naši část obyvatelstva pravděpodobně velmi nebezpečný.

Říká se, že je dali do přísné karantény z hygienických důvodů. Tak nechť je tato karanténa prodloužena na celou délku jejich pobytu!

Pokud se nakonec stane, že posádky vystoupí na břeh, radili bychom našim bizertským obchodníkům, aby projevovali ve vztahu k nim opatrnost. Problémem je platba pouze ve zlatě, protože v současnosti v bílém nebo rudém Rusku již nejsou bankovky, mající alespoň nějakou mezinárodní hodnotu. Bolševici nejenže pustili do oběhu obrovské množství asignací, ale také otrávili celý stát od severu k jihu falešnými bankovkami zahraničních bank. A jakými mincemi tedy budou platit za své nákupy Wrangelovi námořníci?

Nezbývá než litovat naivity, se kterou francouzská vláda vyhodila miliardy do bankovek a podpor různého druhu, aby podpořila generály a, takzvané, kontrarevoluční oddíly, které musely zahradit cestu banditům vládnoucím v Moskvě“.

„TROSKY ZE ZTROSKOTÁNÍ WRANGELOVY VÝPRAVY

Je známo, že v důsledku krachu Wrangelovy armády, bylo více než sto tisíc Rusů, jak vojáků, tak civilistů, donuceno utéci z Krymu.

Kromě samotné Wrangelovy flotily, byli převezeni silami vlád spojenců do všech oblastí, kde existuje naděje zabezpečit jim přežití.

„Austria“ a „Brisgavia“, francouzské lodě, mající na palubě 4000 uprchlíků, zakotvily 17. prosince v Kotoru.

Kapitáni těchto dvou plavidel odeslali včera ráno telegram, ve kterém prohlásili, že sanitární podmínky na nich vyzývají k obavám, a že, na druhou stranu, na zemi není žádný úkryt, kam by bylo možné přijmout raněné“.

„SLOVANSKÁ SOLIDARITA

Diplomatická mise Srbo-chorvatsko-slovinského království protestuje proti nespravedlivým obviněním z nedostatečné solidarity s ruskými běženci. Velká část běženců z Krymu již připlula do Dalmácie. Po příjezdu musí dle sanitárních norem a předpisů projít karanténou. Ale karanténa probíhá v sanitárních stavbách, a nikoliv na palubách malých lodí.“

DĚDICOVÉ PUŠKINA A DYNASTIE ROMANOVCŮ V LONDÝNĚ. HRABĚNKA ANASTASIA MICHAJLOVNA DE TORBY, PROVDANÁ LADY WERNHER

Citace zprávy Софи_Марссо

Puškinovy dědicové a dynastie Romanovců v Londýně. Hraběnka Anastasia Michajlovna de Torby, provdaná lady Wernher

Na začátku příspěvku chci poděkovat za přátelství a opakovanou pomoc při hledání fotografií a daného obrazu mého přítele Duchy. Bez ní by nebylo mnoho příspěvků v mém deníku věnovaných Puškinovým dědicům. Unikátní fotografie příjemně tyto posty doplňují. A teď jsem našla obrázek, který jsem hledal na internetu přesně 3 roky. 15. října má můj deník tříleté výročí, a jemu, ještě krátkému trvání, je věnován tento příspěvek. Je to dárek všem přátelům a čtenářům. Děkuji, že jste.

Hraběnka Anastasia Michajlovna de Torby, provdaná Lady Wernher (Werner) (Zia de Torby, Zia Werner, angl. lady Zia Wernher; 9 září 1892, Wiesbaden — 7. prosince 1977, Londýn) — nejstarší dcera velkovévody Michaila Michajloviče a jeho morganatické manželky hraběnky Sofie Nikolajevny Merenberg, která získala v roce 1892 titul hraběnky de Torby. Po otci pravnučka imperátora Nikolaje I., po matce pravnučka A. S. Puškina.

Anastasie (nejstarší dcera) s rodiči, sestrou Naďou a bratrem Michailem

Anastasia Michajlovna (v anglickém stylu – Zia) se narodila ve Wiesbadenu (stejně jako její bratr – Michail), kde tehdy jejich rodiče pobývali. Z důvodu nerovného sňatku s hraběnkou Sofií Merenberg velkoknížeti Michailu Michajlovičovi zakázali vstup do Ruska. Později se rodina přestěhovala do Anglie.

Zia

1. září 1917 král Jiří V. povýšil zvláštním dekretem lady Ziu, jako nejstarší dceru hraběnky de Torby a velkoknížete Michaila Michajloviče, ve všech občanských práv na úroveň dcer anglických peerů.

Hraběnka Anastasia Michajlovna de Torby se provdala za sira Harolda Augusta Wernhera. Svatební obřad nevěsty a ženicha, majora Britského královského námořnictva, se konal ve dvorním kostele St. James’s Palace.

Později, roku 1944, dostal Harold Wernher hodnost generálmajora. Úspěšný podnikatel byl dlouho předsedou představenstva společností Electrolux a Plessey Electronics.

V roce 1948 zdědil Harold Wernher titul baroneta po smrti svého bratra (který neměl dědice mužského pohlaví). Před tím, v r. 1945, již zdědil po matčině smrti panství Luton Hoo.

Během Druhé světové války se na zámku Luton Hoo, který náležel jejímu muži, nacházel jeden ze štábů platné anglické armády, a sama Zia stála v čele “Rychlé lékařské pomoci vojákům”. Její syn, kapitán anglického hulánského pluku, George Michael Alexander Wernher, byl zabit v boji 4. prosince 1942.

V roce 1946 byla Anastasia Michajlovna vyznamenána Řádem britského impéria 4. stupně, a za deset let — Řádem britského impéria 2. (důstojnického) stupně.

Anastasia Michajlovna a Harold Wernher byli velkými milovníky a znalci dostihových koní. Patřil jim slavný kůň Brown Jack, který opakovaně získal první ceny za světové rekordy. Manželé podporovali dostihy velkými sumami.

Velkou část života prožila Zia Wernher na zámku Luton Hoo v Bedfordshire u Londýna.

Velkou část života prožila Zia Wernher na zámku Luton Hoo v Bedfordshire u Londýna. Obrovský, přízemní dům, trošku zamračený, s dórskými sloupy a napevno zatemněnými okny, byl přeplněný vzácnými starožitnosti, sbírkami Fabergé, muzejní mosazí a majolikou období renesance, středověkými limogeskými smalty, islámskou keramikou, vyřezávanou kostí z Byzantské říše. Když na Anglii dolehla první vlna ruské emigrace, sbírky Luton Hoo se naplnily carskými relikviemi – fotografiemi, mapami, alby, drahocennými cetkami, které kdysi zdobily pokoje ruských samovládců. Rodině Wernherů byl odkázán i unikátní archiv Angličana Gibse – posledního vychovatele careviče a velkokněžen. Žít uprostřed toho muzejního luxusu asi nebylo příliš pohodlné, v každém případě se nikdo nedivil, když se Wernherovi r. 1950 rozhodli otevřít Luton Hoo široké veřejnosti.

Udělali to nejen z dobročinných nebo finančních příčin (daň z luxusu byla pro anglické aristokraty stále více zničující), spíše to bylo symbolické gesto na památku jejich jediného syna a dědice Alexe, který padl v Tunisku během Druhé světové války. Bylo to s podivem, ale Puškina v tomto palácovém muzeu nepřipomínalo nic. Známo bylo jen to, že u matky lady Zii hraběnky de Torby bylo dlouho uschováno pět básníkových dopisů ženě. Nakonec je prakticky za babku přenechala Sergeji Lifarovi, velkému bibliografovi a amatérskému puškinistovi.

Jiné Puškinovy relikvie v rodině Wernherů nikdy nebyly. A také ani zvláštní zájem o vzdáleného ruského předka nebyl pozorován. Navíc, když v roce 1961 paní Zia první a naposledy v životě navštívila Rusko, byla překvapená, že nikdo nejeví zájem o jejího korunovaného předka Nikolaje Pavloviče, jehož portrét v bílých legínách zdobil na viditelném místě v Luton-Hoo, ale ji přijímali a vítali především jako prapravnučku velkého básníka. Po této historické návštěvě nejstarší dcera lady Zii lady Georgina Kennard ihned objednala bustu Puškina u Michaila Anikušina, kterého jí doporučili v sovětském velvyslanectví jako prověřené eso, co se týká Puškinových bust.

Po návštěvě historické vlasti byla díky péči lady Zii připravena expozice dvou “ruských komnat” v Luton Hoo – jediného muzea ruské kultury svého druhu v Anglii. V první místnosti bylo hodně materiálů věnovaných Puškinovi. Mezi nimi byl portrét básníka z ruky Eugena Fabergé, zhotovený r. 1931 na zakázku lady Zii. Na protější stěně je portrét Mikuláše I.

V expozici se nacházejí opis Puškinovy ódy “Volnost”, vyrobený neznámou osobou; kopie perokresby Natalie Ivanovny Frizengof “Puškinovy děti” (1841); zlaté medaile, odlité na počest Puškina v letech 1899 a 1937.

Hned vedle jsou vystaveny dvorní šaty ruského původu, ve kterých se Sofia Nikolajevna de Torby představila královně Viktorii r. 1897. Uprostřed sálu je kopie “Měděného jezdce”, vysoká půl metru, odlitá r. 1845 v Anglii ze stříbra.

Ve druhé “ruské komnatě” jsou shromážděny kopie známých portrétů Puškina a Natálie Nikolajevny, mramorová busta a fotografie jejich mladší dcery – N.A. Merenberg, fotografické portréty vnučky básníka Sofie de Torby a velkovévody Michaila Michajloviče, snímky současných anglických Puškinových potomků…

Harold Wernher zemřel v r. 1973, lady Zia ho přežila jen krátce. Luton Hoo připadl jejich vnuku, jedinému synovi jejich starší dcery Georginy Nicolasi Phillipsovi, který rozvinul horečnou činnost, aby obrátil ztrátovou usedlost na ziskové podnikání. Byla pro to provedena rozsáhlá rekonstrukce zámku, obytné místnosti se dovybavily pro pořádání konferencí a sympózií. Luton Hoo se musel stát jakýmsi obchodním centrem pro bohaté podnikatele, kteří přilétají do Londýna, aby sloučili typický anglický volný čas – lov, golf, vyjížďky na koních – a business. Výhodou je, že letiště Heathrow je celkem blízko a do centra Londýna je to jen půl hodiny.

Povznesený podporou svého kmotra vévody z Edinburghu (královnina manžela), si Nicolas vzal v bance velký úvěr na budoucí zisky. Ale krize r. 1991 všechny jeho plány zhatila. Bohatí lidé nespěchali do Luton Hoo, raději se věnovali byznysu v londýnském City, a odpočívali v Hampsteadu nebo v Lygon Arms. Obnovit rozkolísanou finanční situaci nemohli ani zvídaví turisté, ani natáčení historických akčních filmů. Mimochodem, jeden z nejúspěšnějších anglických filmů 90. let “Čtyři svatby a jeden pohřeb” se natáčel zde, v Luton Hoo. Když spadl do pasti finančních povinností a přemrštěných dluhů, obrátil se Nicolas Phillips o pomoc k bohatým příbuzným, především ke svým švagrům vévodovi z Abercornu a vévodovi z Westminsteru. Stále ještě doufal, že zachrání Luton Hoo před neodvratným krachem. Ale ať už příbuzní příliš nespěchali vzít na sebe cizí dluhy, nebo Nicolasovy nervy v určitý moment nevydržely, ale právě ten den, na nějž byla naplánována rozhodující schůzka celého příbuzenstva, ho našli mrtvého ve vlastním BMW v garáži Luton Hoo. Policie, která se dostavila, konstatovala sebevraždu. Otrava výfukovými plyny. Majetek dali na prodej. Počáteční cena byla 25 milionů liber. Ale ještě několik let čekal Luton Hoo na svého majitele. Mezi možnými uchazeči byli zmiňováni kuvajtského korunní princ, německý byznysmena Dietera Klostermanna, obchodník se zbraněmi z Bangladéše Musa bin Shamsera, americký miliardář Billa Gatese, a dokonce i známý hollywoodský pár Toma Cruise a Nicole Kidmann, kteří si údajně prohlíželi Luton Hoo po tamním posledním natáčením filmu Stanleyho Cubricka “Eyes wide shut”. Nakonec byla nemovitost prodána za 10 milionů liber osobě, která si přála zůstat v anonymitě. A to, jak se mnozí domnívají, byl velký úspěch.

Nemohu nechat bez pozornosti ještě několik fotografií – dárek mého přítele Duchy, které mi poslal po napsání tohoto příspěvku.


Lady Rachel Davidson (dvorní dáma vévodkyně z Kentu), Markýza z Milford Haven, lady Zia Wernher, Georgina Wernher, markýza z Milford Haven, Princ Filip, vévoda z Edinburghu, vévodkyně z Kentu, sir Harold Wernher, Myra Wernher a neidentifikovaná žena … pravděpodobně baronka Agnes de Stoeckel.
Lady Zia Wernher s otcem Michailem Michajlovičem

Překlad: Václav Hrbek, 2019

Zdroj: https://www.liveinternet.ru


[1] Lady Zia, hraběnka Anastasia de Torby, pravnučka Alexandra Sergejeviče Puškina.

[2] Zámek Luton Hoo, druhý zámek v Anglii podle velikosti a bohatství po Windsorském zámku. V současnosti, podle očitých svědků, je v úpadku.

Zmiňovaná láska lady Zii a jejího manžela k dostihovým koním The St. Leger (1955)