Neznámá historie – 8. Konstantinopol – Bizerta… – II. část

Předchozí díl: Neznámá historie – 8. Konstantinopol – Bizerta – I. část

Ze vzpomínek N.A. Monastyreva, které popsal v knize „Zápisky námořního důstojníka

„Během kotvení v Konstantinopoli byl veškerý čas věnován přípravě na nadcházející plavbu a její organizaci. Co se týče personálu, tak mnozí z posádky se tam rozhodli zůstat. Žádné překážky jim nebyly kladeny, protože bylo lepší mít posádku menší, ale takovou, které se dalo důvěřovat. Kromě toho bylo na lodích dost elementů, které nevzbuzovaly zvláštní důvěru, od kterých bylo žádoucí se držet stranou. Pravda, takových nebylo moc. 7. prosince dostaly ponorky rozkaz přeplout ze Zlatého rohu na rejdu Moda. Když jsme na ni připluli, byla dána flotile pro rodiny s dětmi k dispozici loď „Dobyča“, starý turecký parník vzatý do zajetí ještě během války.

Byl tak zchátralý, že jsme všichni dlouho váhali, zda bychom na něj měli naložit naše rodiny. Ale neměli jsme na výběr. Museli jsem ho rychle opravit a přizpůsobit. Během těchto dvou dnů bylo vše hotovo. Desátého prosince bylo rozhodnuto o odplutí eskadry. Do té doby všechny lodě dostaly od francouzského velitelství vše, co bylo nezbytné k přeplavbě. Náš velitel divize, kapitán 1. třídy Pogoreckij, odešel a na jeho místo byl jmenován velitel „Burevěstnika“, starší poručík Kopjov, který býval starším velitelem. Večer, osmého prosince byl přijat rozkaz na rozloučenou od velitele flotily a rozkaz velitele eskadry (viceadmirála Kedrova), který hlásil následující:

Rozkaz velitele

Číslo 1

Francouzské velitelství mě požádalo, abych převedl Ruskou eskadru do Bizerty. Všechen personál ví, jaké úsilí od nás bude vyžadovat blížící se přeplavba v délce 1200 mil.

Jsem si jistý, že navzdory špatnému stavu hmotné části, splníme úkol, který je před námi.

Pro usnadnění přeplavby byla eskadra rozdělena do čtyř skupin. Níže jsou uvedeny místa setkání skupin.

Požaduji důkladné splnění plánovaného programu přeplavby a odchylka od něj může být pouze s mým svolením.

Tento program je známý francouzskému velitelství, které s cílem podpořit přeplavbu eskadry s ní posílá své lodě. Velitelé si musí zapamatovat, že naše politické postavení nám nezabezpečuje práva stanovená mezinárodními zákony: na tomto základě jsou při přeplavbě možná nedorozumění a každá loď, která se odkloní od mého plánu, bez jakéhokoli svolení, se může ocitnout v podmínkách, které jí znemožní další plavbu (odmítnutí zásobování uhlím, vody, komunikace s pobřežím atd.). Jak je vidět z níže uvedeného, všechna plánovaná místa budou navštívena společně s francouzskými vojenskými plavidly. Nařizuji všechna jednání s pobřežními úřady v těchto místech vést přes velitele francouzských lodí. V případě, že tyto lodě nebudou přítomny, obrátit se na francouzské zástupce na pobřeží za účelem zprostředkování, kdy jim vysvětlíte význam francouzské vlajky na předním stěžni všech našich lodí (odevzdání Ruského námořnictva pod záštitu Francie generálem Wrangelem – rozkaz vrchního velitele č. 2193 z 30. října 1920) řídící ruskou eskadru.

7. prosince 1920, křižník “Generál Kornilov”

Číslo 2

Pořadí přeplavby Ruské eskadry z rejdy Moda do Bizerty:
1. první skupina plavidel

Rychlost plavby eskadry 5-6 uzlů.

Skupina: Bitevní loď „Generál Alexejev“, plovoucí dílny „Kronštadt“, transportér uhlí „Dalland“

Bitevní loď “Generál Alexejev”
Transport “Dalland”

pod velením bitevní lodě „Generál Alexejev“, 8. prosince v 9 hod vyplouvají z rejdy Moda a pokračují do zátoky Navarin s propočtem proplout Dardanely ráno 9. prosince.

Po připlutí do zátoky Navarin si bitevní loď naloží uhlí a vodu z transportu „Dalland“ a dá mazut (100 tun každé) minonoskám „Pylkij“, „Děrzkij“ a „Bezpokojnyj“, které tam musí do té doby být.

Pylkij
Děrzkij
Bespokojnyj

Po splnění tohoto úkolu zamíří b. loď „Generál Alexejev“ do Bizerty. Přibližně v teritoriu ostrova Malta ho bude očekávat francouzský křižník „Edgar Quinet“, který jej bude i do Bizerty doprovázet. Transporty „Kronštadt“ a „Dalland“ zamíří společně do zátoky Argostolli na ostrově Kefalonia na setkání s 2. a 3. skupinou eskadry.

2. druhá skupina lodí

Rychlost plavby 4-5 uzlů.

Ve skupině křižníku „Almaz“ (pod vlajkou kontradmirála Osteleckého)

1. divize lodí: ozbrojené ledoborce „Gajdamak“ (starší, velitel),

Křižník “Almaz”
Ledoborec “Gajdamak”

dále „Ilja Muromec“ a „Džigit“,

Ledoborec “Ilja Muromec”
Ledoborec “Džigit”

Vsadnik“ a remorkér „Holland

Ledoborec “Vsadnik”
Remorkér “Holland”

a v závěsu za nimi minonosky „Kapitán Saken

Minonoska “Kapitán Saken

Gněvnyj“ „Zorkij“ a „Žarkij

Gněvnyj
Zorkij
Minonoska “Žarkij”

2. divize lodí:

Transportní báze „Dobyča“ (broad pennant), ponorky AG-22, „ Burevěstnik“, „Ťuleň“ a „Utka

Ponorka “Ťuleň”
Ponorka “Utka”

remorkéry „Černomor“ a „Kitoboj“.

Remorkér “Černomor”
“Kitoboj”

3. divize lodí:

Avízo „Jakut“ (senior, velitel), dělové čluny „Groznyj“ a „Straž“, které měly v závěsu školní loď „Morjak

Avízo “Jakut”
Školní loď “Morjak”

a lodivodská loď „Kazbek“ vyplují 9. prosince v 10 hod. z rejdy Moda a pokračují do zátoky Kalamaki, u vchodu do Korintského průplavu. Po připlutí do zátoky Kalamaki, 2. skupina lodí přijímá lodivoda, proplouvá Korintský průplav a míří do zátoky Argostoli (ostrov Kefalonia). Remorkér „Černomor“ slouží k provedení křižníku „Almaz“ Korintským průplavem.

3. třetí skupina lodí:

Rychlost plavby 8-9 uzlů.

Ve skupině křižníku „Generál Kornilov

Křižník “Generál Kornilov”

a parníku „Konstantin“ plují kolem mysu Matapan do Navarinské zátoky, a pak první do Argostoli, a parník „Konstantin“ samostatně tak, aby byl za minonoskami 4. skupiny, aby jim v případě potřeby pomohl a po připlutí do Bizerty se podřídí velení kontradmirála Berense.

4. čtvrtá skupina lodí

Rychlost eskadry 11-12 uzlů.

Ve skupině eskadrových minonosek byly „Bezpokojnyj“ (vlajka kontradmirála Berense), „Pylkij“, a „Děrzkij

Bespokojnyj
Minonoska “Pylkij”
Minonoska “Děrzkij”

10. prosince v 17 hodin vypluje a společně se třetí skupinou zamíří do Marmarského moře, a po obdržení příslušných rozkazů se oddělí a popluje do Navarinské zátoky, směrem okolo mysu Matapan. Po připlutí naloží mazut a vodu a samostatně zamíří do Bizerty.

5. Rozkazy o vyplutí do Bizerty lodím, které dorazí na setkání v zátoce Argostolli (2. a 3. skupina lodí, transporty „Kronštadt“ a „Dalland“), budou dány mnou osobně po připlutí do tohoto zálivu.
6. Před proplutím druhé skupiny lodí přes Korintský průplav,

tam připluje francouzský křižník „Edgar Quinet

Křižník “Edgar Quinet”

a vyladí společně se mnou nebo kontradmirálem Osteleckým všechny formality s řeckou administrativou ohledně provedení našich lodí průplavem, po čemž křižník popluje do Argostoli a pak směrem k ostrovu Malta, aby se setkal s bitevní lodí „Generál Alexejev“. Francouzský dělový člun „Tyur

Francouzský dělový člun “Tyur”

popluje ze zálivu Moda společně se 4. skupinou lodí a bude ji doprovázet do Navarinské zátoky, kde se oddělí a popluje do Argostolli. Francouzské minonosky „Maroquin“ a „Arab“ vyplují naproti našim lodím z Bizerty.

Francouzská minonoska “Maroquin”
Francouzská minonoska
7. Pokud bude vyplutí první skupiny lodí odloženo o den (dva), v souvislosti s tím se odloží doba vyplutí 2., 3., 4. skupiny o den (dva).

Číslo 3

Příloha: Tabulka časů předpokládaného vyplutí, připlutí a setkání.

Číslo 4

Vzhledem k možnosti nehod jednotlivých lodí a jejich rozluky, kvůli špatnému počasí, se svými skupinami, pro jejich pohodlné vyhledávání přikazuji:

1. Všem skupinám dodržovat přesně společnou trasu, a to:
a) v Marmarském moři nechat ostrov Marmara na levoboku, na výstupu z Dardanel nechat ostrov Rabitt na levoboku ve vzdálenosti 4-5 mil a pokračovat přímým kursem do průlivu Doro. Plout tímto průlivem a Diovým průlivem, odkud lodě plující do Korintského kanálu musí pokračovat do zátoky Kalamaki, přičemž ostrov Aigina bude na levoboku, ale plující do Navarina (současný Pylos) , nechat na pravoboku ostrovy Svatého Georgije a Belo-Pulo, plout mezi mysem Malea a ostrovem Kythéra, poté obeplují mys Matapan a ostrovy Schiza a Sapientza, plout do Navarinské zátoky
b) na trase Navarin přístav Argostolli, nechat ostrov Zakynthos na západě.

2. V případě, že na trase dojde k rozluce, snažte se doplout k jednomu z níže uvedených bodů, jimž bude při pátrání věnována pozornost:  v Dardanelách u Çanakkale, po proplutí kanálu Doro v zátoce Karystos.

3. O nuceném odchýlení se z určené trasy, zaostávající lodě, budou radiem informovat velitele skupiny a velitele eskadry.

č. 5, 6 a 7

O řazení lodí, signalizaci a radiokomunikaci.

Číslo 8

Během přeplavby přísně šetřit uhlím a zejména vodou. Ta byla vzata v nejomezenějším množství. Na transportech „Kronštadt“ a „Dalland“ a v zátokách, které předpokládáme navštívit, ji získat nelze. Doplňování zásob paliva a proviantu během přeplavby nebude.

Viceadmirál Kedrov.“


Desátého prosinec na signál velitele, začaly posádky zvedat kotvy a vyplouvat na moře. Druhá skupina se roztáhla do dlouhého pásu, který byl z větší části složen z poškozených lodích, tažených v závěsu. Den byl pošmourný, ale moře naprosto klidné. „Utka“ a “AG-22”

Ponorka “AG-22”

pluly s pohonem svých motorů, protože byly v absolutně bezvadném stavu. Zdálo se, že se velká armáda roztáhla po celém Marmarském moři, směřující svoji cestu ke vzdáleným, neznámým břehům, které byly před námi skryté hustým závojem tajemství a neznáma. Co nás tam čeká? Co nám právě krutý a neúprosný osud připravuje? Nikdo na to neměl odpověď, ale všichni cítili, že cesta to bude trnitá.

Ráno skupina připlula k Dardanelskému průlivu. Abychom ho propluli za světla, byl vydán rozkaz zvýšit rychlost na nejvyšším možnou míru. V mlze před úsvitem mne zblízka obeplulo francouzské avízo „Bar-le-Duke“,které doprovázelo naši skupinu. Když mě pomalu předjíždělo, stál jsem na můstku vedle poručíka Z. a oba jsme pozorně sledovali jeho tmavou siluetu a povídali si, co nás na moři může potkat. Za dva bylo po něm. Večer 12. prosince zasáhla Egejské moře silná vichřice ze SV, která se změnila v bouři. Světla našich lodí to rozházelo po celém moři. Za silným deštěm nebylo vidět světla majáku Fasas, který sloužil ke vstupu do průlivu Doro. Vlny se valily přes palubu a můstek „Utki“. Maják se měl ukázat, ale nebyl vidět. Břehy průlivu jsou skalnaté a poseté podvodními kameny. Mimovolně jsem začal mít obavy, když jsem se díval na temný horizont. Žádné stopy po majáku nebo pobřeží. Pochyboval jsem o správnosti kursu, protože jsem věřil, že bouře nás odnesla doprava, takže světlo majáku muselo být v té době podle propočtů vidět. Světla našich lodí přestala být vidět úplně. Ale po kontrole mého kurzu jsem se ujistil, že plujeme správně a zvýšil jsem rychlost. Konečně, kolem půlnoci, se maják ukázal a pohltil mne mimovolně pocit úlevy. Ten pocit pochopí pouze námořník. To může být v srovnatelné s pocitem, který člověk zažije, když se náhle probudí ze strašlivé noční můry a vidí, že nic není pravda, ale byl to jen hrozný sen. V této bouřlivé noci, kousek ode mě „Bar-le-Duke” najel na kameny, potopil se a vzal s sebou desítky lidí.

Loď stejného typu “Bar-le Duke” – “Bapaume

Bapaume

On vysílal, ale my ho nemohli slyšet kvůli bouři. Mohl by se k němu někdo přiblížit za takového počasí, za naprosto černé noci? Na Bar-le-Duke, mimochodem, byly některé části ponorek, které jsme odstranili na admirálův rozkaz. Ony se, samozřejmě, potopily s ním. Mnozí z nás se obávali o osud našich „zmrzačených“ lodí, které jsme táhli. Samozřejmě, že se musely držet proti vlnám a čekat na ráno. Naštěstí to proběhlo úspěšně a ony vydržely bouři. Zvláště jsme se obávali o zchátralou „Dobyču“, na které se nacházely naše rodiny. Ale za úsvitu příštího dne jsme ji viděli spokojeně plout kousek od nás. Představuji si, co se tam dělo s našimi ženami. S prázdnou „Dobyčou“ to házelo jako se sudem. Přiblížil jsem se k ní, ale samozřejmě na palubě nebyla žádná žena a ještěže tak, mohlo je to rovnou spláchnout do moře.


Podrobněji o posledním setkání torpédoborce „Děrzkij“ s „Bar-le-Duke“ předtím, než nasedl na mělčinu a schématu událostí

Schéma událostí

V zátoce Argostoli se postupně shromáždily všechny lodě druhé skupiny. Počasí bylo i nadále nepříznivé, proto jsme nemohli vyplout ven na moře, a kromě toho bylo nutné provést nezbytné opravy pro dálkovou plavbu. O půlnoci 23. prosince naše posádka vyplula na moře. Vítr utichl a přeplavba se zdála být slibná. Čtvrtý den naší plavby, 26. prosince v 18 hodin 45 minut, jsem vplul do avanportu Bizerty a zakotvil. Brzy ráno, na druhý den, přijel lodivod a provedl mě Bizertským kanálem k jezeru, kde naproti zátoce Ponti, stály naše lodě, které připluly dříve. Moje plavba skončila. Za tuto dobu, ze Sevastopolu do Bizerty, udělala „Utka“ 1380 mil, bez poruch a oprav, a to po celou dobu jela na své motory. Musím to připsat práci mých důstojníků a posádce, kteří neúprosně snášeli obtížnost plavby a neustále přemýšleli o tom, že se brzy vrátí ke svým rodným břehům. Ale osud chtěl něco jiného.…

Brzy ráno 23. prosince 1920 vplul do přístavu Bizerta „Velkokníže Konstantin“. Obeplul vlnolam, poškozený německou minou, a nyní plul kanálem… Stáli jsme na palubě a dívali se na malé, čisté, malebné a klidné město, jehož evropské části bylo pouze 25 let. Někteří z nás zestárnou s tímto městem…“Konstantin“ zakotvil na opačné straně kanálu, u jižního břehu, který vypadal řídce osídlený.

“Velkokníže Konstantin”

Nikdo z uprchlíků nechápal, proč Francouzi vybrali jako kotviště právě toto místo. Teprve mnohem později se s překvapením dozvídám, že francouzská vláda, která souhlasila s přijetím ruské flotily v Bizertě, doporučila admiralitě přijmout opatření… „proti bolševickému viru“. Na ruských lodích ihned byly vytaženy žluté karanténní vlajky – nejjistější způsob, jak zabránit uprchlíkům opustit lodě. Lidé, kteří všechno ztratili, kteří přežili nespočet nebezpečí, stojící neozbrojení před naprostým neznámem. Jak si mohli myslet, že pro někoho představovali nějakou hrozbou?!

Je třeba si uvědomit, že dlouhodobý pobyt Ruské eskadry v protektorátu byl pro Francii spojen s velmi velkými obtížemi. Bez ohledu na vládní politiku, která je v současné době závislá na vznikajících okolnostech, stojí za ní vždy lidé. V těchto letech 1920-1925, kdy se řešil osud ruského flotily, francouzská námořní velení v Tunisku učinilo vše, aby pomohlo svým bývalým spojencům. Admirálové Varney, Grandclement Jehenne zanechali v paměti emigrantů světlou vzpomínku.

Žádný ruský námořník, který přežil agónii flotily, nezapomene na jméno admirála Exelmanse.

Kontradmirál Antoine Exelmans

Věren svému rytířskému chápání cti, admirál neváhal obětovat kariéru ve jménu svého přesvědčení.

Není pochyb o tom, že vznik celé eskadry, kde na vojenských lodích byly ženy a děti jako doma, se stal neobvyklou událostí pro obyvatele malého městečka, kteří hleděli na tuto podívanou se zájmem, a dokonce i sympatiemi.

Náš „Konstantin“ připlul jako jeden z prvních, a my jsme s radostí přivítali příchod každé nové lodi. Jako svátek se všem jevil den, kdy se za vlnolamem objevily obrovské věže „Generála Alexejeva»: Sevastopolský námořní sbor dorazil do Bizerty.

Obrovské věže “Generála Alexejeva”

Zvláště slavnostně bylo přijato připlutí „Generála Kornilova“.

“Generál Kornilov”

Velitel eskadry, admirál Kedrov, stál se svým štábem na můstku svého křižníku a vítal každou ruskou loď, která již stála v Bizertském přístavu. K 29. prosinci byly všechny lodě, které opustily Konstantinopol s prvním konvojem, v Bizertě… kromě toho malého „Žarkého“. Máma, jako vždy, nevykazovala žádné obavy….

…2. ledna 1921, v 6 hodin ráno, nás probudilo klepání na kajutu:

– Zojo Nikolajevno, Zojo Nikolajevno, „Žarkij“ je tady!

V ranní mlze, na hladké vodě rejdy, malá minonosky – konečně na kotvě – spala… spala v pravém slova smyslu. Na palubě nebyl nikdo vidět. Nic se na ní nehýbalo. Lidé spali ještě dlouho a my jsme si uvědomili proč, když jsme poslouchali jejich příběhy o poslední přeplavbě.

… Když vyplouvali z Argostoli, moře bylo klidné a celý den bylo dobré počasí, ale večer u pobřeží Kalábrie nás chytila bouře. Nová poškození donutila „Žarkij“ hledat útočiště v nějaké opuštěné zátoce, vyhýbaje se přístavům, které mohly být v rukou revolucionářů. Naštěstí jim připlula na pomoc minonoska Národního italského námořnictva pod zeleno-bílo-červenou vlajkou a dotáhl je do Crotone.

Velitel L’Insidioso, který si vzpomněl na Messinu*, pozval ruské důstojníky na oběd. Poté, co se dozvěděl, že tito váhali z důvodu, že neměly slušné šaty, řekl, ne bez humoru, že nezve pláště uniforem, ale přátele v nesnázích. Tento bratrský večer kolem pohostinného stolu, kde Vermut chutnal jako v časech dávno minulých, zůstal světlým místem na těžké cestě.“


* 1908. Messina, město na Sicílii. Ruští námořníci byli první, kdo přišel na pomoc italskému lidu, který byl zasažen hrozným zemětřesením.

Další díl: Neznámí historie – 9. Dětství na lodích vyjde 31.5.2019

Zdroj:

Překlad: Václav Hrbek, 2019

***

Přečtěte si Jaro v Kartágu

E-book ke stažení zdarmaklikněte na tento odkaz – dále “Koupit” – do “Slevový kupón” uveďte: JVK a klikněte na “Použít”…

Tištěnou knížku získáte ZDE

Pokud se Vám tu líbilo, podělte se, prosím, se známými a kamarády. Velmi mi tím pomůžete... Václav Hrbek, překladatel románu