Jeden z nejhezčích pravoslavných chrámů Pokrova na Něrli – po stopách hrdinů románu Jaro v Kartágu

Chrám Pokrova na Něrli, resp. vzpomínky na něj a jeho podoba provázejí hlavní hrdinku románu Václava V. Michalského – Jaro v Kartágu – hraběnku Mariju Alexandrovnu Merlovskou, celý život. Podle tohoto chrámu byl postaven Chrám Alexandra Něvského v Bizertě, o němž bude řeč později, v nějakém dalším blogu, a Chrám Vzkříšení Krista v Tunisu, jehož podoba a historie jsou velmi zajímavě popsány Andrejem Rumjancovem v jeho článku “Arabská pohádka – Tunis. Chrám Vzkříšení Krista“, který jsem přeložil pro tuto sérii “Po stopách hrdinů románu Jaro v Kartágu”. K dnešnímu příspěvku jsem, kromě ukázky z románu, přidal překlad článku Jelizavety Pravikovové “Chrám Pokrova na Něrli. Nejkrásnější chrám, který byl na Rusi postaven”. Odkaz na originál naleznete na konci blogu. Přeji všem příjemné čtení.

Ze vzpomínek hraběnky Merzlovské (tehdy malé sedmileté Máši):

U tetičky Poliny si udělala první zápis v nádherné knížečce, na safiánovém hřbetě, kde bylo zlatě vytištěno: „Tajné“. Důležité slovo. Deník počítal jen s jedním čtenářem, jeho pánem. Plánoval jen soukromá tajemství, v každém případě tu možnost mít soukromá tajemství.

Inkoust dělali tenkrát velmi odolný, a papír v knize jej nasál dostatečně hluboko. Tak hluboko, že i nyní, po tolika letech, je první zápis celý a nepoškozený.

„Jeli sme do koztela Pokrova na Něri. Bylo dobře. Máma, teta Poja, Táta, strejda Kosťa zpívali písně s kitarou. Voda v říčce je teplá. Louki a krávy jsou velmy pjekný“.

Někdy si bere Marija Alexandrovna lupu a čte tento první zápis tak, aby probudila duši, pocítila, že ji má ještě živou.

Život obdivuhodně mění všechno a všechny. Všemu dá své místo, čas a smysl, který nám byl dříve neznámý. Sotva si mohla, například, představit, že bude dožívat své dlouhé roky někde v Africe? Ve sníženém přízemí ruského pravoslavného kostela, dost podobnému v Rusku proslulé Pokrově na Něrli. Co k tomu říci?

I když celé je to divné, pochopitelně, ale…

To, že je ve sníženém přízemí, to je skvělé. Je tam světlo, čisto, chladno, netrápí ji pouštní vítr Kalima a hluk z ulice sem také tak nedoléhá.

To, že je v Africe, také není hřích. Ne nadarmo psal Alexandr Sergejevič Puškin:

„Je čas opustit nudný břeh mně nepřátelské síly,
a mezi poledními vlnkami,
pod nebem mojí Afriky
toužit po nevlídném Rusku…“

Přečtěte si celou kapitolu z románu Jaro v Kartágu o rodinné návštěvě chrámu Pokrova na Něrli.


Chrám Pokrova na Něrli. Nejkrásnější chrám postavený na Rusi

Chrám Pokrova na Něrli

Požádejte jakéhokoliv krajana, aby jmenoval několik pravoslavných chrámů, co odpoví? Nejpravděpodobnější odpověď bude – chrám Krista Spasitele, chrám Vasila Blaženého a chrám Pokrova na Něrli. Čím jsou pozoruhodné první dva chrámy, je pochopitelné. A z jakého důvodu tuto celosvětovou slávu a oblíbenost získal malý a obyčejný chrám Pokrova na Něrli?

Chrám Pokrova na Něrli Pokrova na Něrli – umělecké dílo

Když píšou a mluví o tomto chrámu, obvykle vzpomenou slova Igora Grabara: „Chrám Pokrova na Něrli blízko Vladimiru je nejen nejdokonalejším chrámem vytvořeným v Rusku, ale také jedním z největších památek světového umění.“ Co udělalo tento chrám tak slavným? Jeho historie. Nebo, možná, jeho harmonický vzhled?

Chrám Pokrova na Něrli je památník vzniku a rozkvětu Vladimirského knížectví za Andreje Bogoljubského. Tento obdivuhodný člověk si kladl za cíl vytvořit nové hlavní město Ruska, které bude jako Kyjev, a to nejen Kyjev, ale také Konstantinopole a Jeruzalém. Za pouhých sedm let bylo ve Vladimiru postaveno mnoho krásných chrámů, bylo postaveno Bogoljubovo, a jako koruna všemu, chrám Pokrova na Něrli. Byl postaven ve vzdálenosti jedné versty od Bogoljubského kláštera, na soutoku dvou řek – Něrli a Kljazmy. Ústí Něrli je osobitá brána Vladimirské země na rušné obchodní cestě Něrl-Kljazma-Oka-Volha. Chrám Pokrova se tyčí nad břehem slepého ramene Kljazmy na zaobleném,  travou a stromy porostlém kopci. Jako by z tohoto kopce vyrůstal a mimovolně obdivoval, jak dobře bylo vybráno místo pro stavbu. Ale to se zdá jen na první pohled, není to tak jednoduché. Ve skutečnosti má chrám má mnoho tajemství, jak stavebních, tak historických.

Chrám Pokrova na Něrli – historie

Co vlastně víme o této slavné architektonické památce? Skoupé kroniky o chrámu nezaznamenávají ani datum, dokonce ani jeho jméno: „A poté přijde z Kyjeva Andrej Jurjevič a postaví Bogoljubského město a dva kamenné chrámy.“ Je pravda, že v jedné kronice se zmiňuje, že je na Něrli chrám na počest Pokrovy. Některá svědectví jsou o něm v „Životě Andreje Bogoljubského“. Z něho vyplývá, že chrám je spojen s vítězným tažením Vladimirců na Bulhary a smrti mladého knížete Izjaslava Andrejeviče (syna Andreje Bogoljubského) na následky zranění v roce 1165. Obdivuhodná je i doba stavby chrámu. Obvykle chrám stavěli 3-4 sezóny, ale „tento chrám během jednoho léta postavili a klášter pro mnichy při něm založili“, tj. chrám byl postaven za jeden rok.

Přečtěte si také – Klášter bez tajemství (rusky)

Samotné zasvěcení chrámu Pokrovu přesvaté Bohorodice je velmi neobvyklé. Koneckonců, tento svátek vznikl právě na Rusi, v Byzanci nebyl. Ale nejstarší ikony Pokrovy, které se nám dochovaly, patří do století 14. – 15. století. O chrámech Pokrovy postavených na Rusi před tímto období není nic známo. Přímo se jménem knížete Andreje Bogoljubského je spojeno ustanovení svátku Pokrovy, má se zato, že byl založen na Rusi v 60. letech 12. století. Nejdůležitějším argumentem ve prospěch tohoto předpokladu bylo právě zasvěcení chrámu, který byl postaven v knížecí rezidenci. S literární tvorbou samotného Andreje Bogoljubského výzkumníci spojují i texty na svátek Pokrova přesvaté Bohorodice, které se k nám dostal v pozdějších opisech – „Legenda“, „Slovo“ a „Služba“.


Foto: www.photorow.ru

Pravda, existuje názor, že zasvěcení chrámu, vybudovaného knížetem Andrejem, by mohlo být spojeno i s dalším svátkem, který ustanovil následně zázraku, jenž se stal 1. srpna 1164, kdy během výpravy proti Volžským Bulharům začaly z obrazů Spasitele, Vladimirské Bohorodičky a kříže, které se nacházely v ruském vojsku, vycházet ohnivé paprsky. Právě s tímto vítězným pochodem, jehož úspěch je zabezpečila ikona Vladimirské Bohorodičky, spojuje „Život Andreje Bogoljubského“ výstavbu chrámu Pokrova. Následně se chrám, možná původně věnovaný Spasiteli a Panně Marii (Bohorodičce), stal Pokrovským, pravděpodobně i bez zvláštního přejmenování.

Mnoho tajemství uchovává samotná konstrukce chrámu. Jeho moderní vzhled je tak krásný a dokonalý, tak se hodí do okolní krajiny, že se zdá tam být původně koncipován. Nicméně, díky archeologického výzkumu víme, že v době jeho „mládí“ vypadal jinak. A velkolepý kopec-piedestal se ukazuje být dílem lidských rukou. Zpočátku byl chrám obklopen otevřenými ochozy se zastřešením, na nichž byla umístěna „goulbichtché“. Výška ochozů byla 5,5 m, a na jihozápadním rohu se arkáda měnila v silnou hradbu s vnitřním schodištěm, odkud byl vchod na kůr.

Tajemství kopce

Při archeologickém průzkumu bylo objeveno podivuhodné tajemství kopce. Na nízko položeném záplavovém břehu se voda při povodních zvedala o více než tři metry. Proto zde byla stavba provedena velmi zvláštním způsobem. Nejprve byl položen základ dlažebních kamenů na vápenném roztoku o hloubce 1,60 m do vrstvy pevninské hlíny. Na tomto základě byly postaveny zdi z pečlivě vytesaného, pevně spojeného kamene do výšky 3,70 m. Vně a uvnitř byly tyto stěny pokryty jílovitou písčitou zeminou a pevně udusány. Podzemní část chrámu je tedy 5,30 m. Takto v ústí řeky Něrli vyrostl umělý kopec, který se stal piedestalem pro chrám a chránil ho před zrádnými jarními vodami. Kopec byl pokryt krunýřem z bílých desek se žlaby a schodišti, které se sbíhaly do přístaviště.

Zdá se, že moderní vzhled chrámu, tak ucelený a dokončený, je jen hlavním jádrem. Kdysi to vypadalo úplně jinak – nad vodou se vyzdvihovalo podlaží z bílého kamene – široký vrch, působivý pás arkádových galerií, pak chrám sám o sobě a, nakonec, válcovitá věžička tamburu s kupolí a křížem. Mimochodem, kupole byla původně také odlišná – ne cibulovitá, ale helmovitého tvaru, pokrytá dřevěnými „šupinkami“.

Proporce chrámu jsou neobvykle elegantní a krásné. Často je tento chrám srovnáván s obrazem krásné panny (na rozdíl od Dmitrijovy katedrály ve Vladimiru – bohatýra). A ačkoli je tento typ chrámu na svou dobu poměrně běžný mírně se od mnoha jiných odlišuje. Zde je vše zaměřeno na dosažení efektu maximální harmonie a výšky. Mnoho detailů, sotva zachytitelných, velmi jemných, zdůrazňuje svislou osu konstrukce. Například střední apsida je mírně zvýšená nad bočními, mírně zvednuté je i prostřední okno. Vysoký a úzký tambur s úzkými okny, pozvednutý na piedestalové podstavce posiluje dojem obrácení směrem k nebi. A vnitřní prostor chrámu Pokrova je vnímán jako jakýsi vzduchový sloup se spoustou vertikál ubíhajících směrem nahoru…

Přečtěte si také Moskevské kláštery (rusky)

Chrám je zdoben krásnou řezbou z bílého kamene, která je vlastní vladimirsko-suzdalské architektuře. Zde je také oblíbený obraz krále Davida obklopeného zvířat, skutečnými a fantastickými a bohaté ornamenty a úžasná řada reliéfů dívčích tváří, které obklopují všechny tři fasády chrámu. Je to jeden z nejzáhadnějších motivů v sochařském výzdobě kostela.

V současné době existuje devatenáct takových reliéfů, které představují celou galerii sochařských portrétů. Provedení této řezby z bílého kamene vyžadovalo spoustu času a velkého technického mistrovství. Dokonce i jednoduché zpracování kamenného bloku předpokládalo více než tisíc úderů mistra na nástroj. A na opracování tvarovaného kamene a řezbářské reliéfy chrámu Pokrova na Něrli bylo podle výpočtů vědců potřeba přibližně tři a půl tisíce pracovních dní.

Po smrti knížete, během knížecích bojů, a poté během tatarských nájezdů chrám utrpěl první škody. A teprve ve druhé polovině 17. století byly provedeny vážné opravy. V té době budova dostala sedlovou dřevěnou střechu; zchátralé galerie byly ulámány. Chrám byl někdy během povodní zaplave, voda se dostala k samotným základům, ledové kry narážely na soklové kameny. V roce 1784 chrám skoro zmizel navždy – představený Bogoljubského kláštera požádal o povolení rozebrat Pokrovský chrám na kámen pro výstavbu nové svaté brány ve svém klášteře.

Naštěstí zničení chrámu nedošlo, ale z poměrně prozaického důvodu – neshodli se na ceně s dodavatelem. Chrám utrpěl i nevědomostí. V roce 1877 klášterní úřady neoprávněně, bez vědomí architekta, provedly opravy: bez jakékoliv nutnosti nechaly obvázat chrám železnými spojkami, sbili zbytky fresek v tamburu a kopuli, ztracené reliéfy z bílého kamene nahradily sádrovými… Bogoljubův klášter spolu s Pokrovským byly uzavřeny v roce 1923, ale ještě dříve, od roku 1919 byly staré památky z bílého kamene, včetně chrámu Pokrovy, přijaty pod ochranu Vladimirského gubernského kolegia pro muzejní záležitosti. Na počátku 90. let byl chrám na naléhání církve předán nově otevřenému Bogoljubskému klášteru a pak místní parochii Jáchyma a Anny, podřízené archijerejovi. Koncem roku 1992 byla široce známá památka zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.



Překlad: Václav Hrbek, 2019

Zdroj: https://www.pravmir.ru