Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – Za skříní – povídka

Posted on

„Vrstva hlupáků je po celé obydlené souši zeměkoule namazaná stejnou vrstvou. Jen v těch místech, kde je hustota obyvatel větší, je i vrstva hlupáků tlustší, ale v podstatě – je to jedno,“ řekl jí starý telefonní přítel jako odpověď na její vyprávění o hloupém vedení u ní v práci. „A zapomeň na tyhle bajky, že všichni […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – Zvonice – povídka

Posted on

Starý zvoník Akinfij a jeho osmiletý vnuk Feďka bydleli ve zvonici. Kostel vyhořel od letecké pumy. Zůstaly z něj jen očouzené zdi, a zázrakem se zachránila střecha nad zvonicí. Děda a vnuk spali na širokých kamenných výklencích. Akinfij prožil v tomto městě téměř sedmdesát let, a všichni ho od vidění znali. A když chodil po […]

Michalskij Václav Václavovič

V. Michalskij – V Peredelkinu – povídka

Posted on

Na svahu, pod klenbou třech starých borovic, je z dálky vidět všem známý hrob s ohrádkou z březových tyček a trnky, korunovaný pomníkem ze slabého, světle žlutého kamene. Nad prázdným bílým polem letí a mizí zvuk zvonu. Letí k vysokému chatovému lesu, v jehož černé hlubině se objevila první světla. To zvoní bojar Kolyčevyj ve starém […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav V. Michalskij – Mrak – povídka

Posted on

Řidič, kterým mne vezl, se jmenoval Magomed-Ali, ale kamarádi mu říkali Kolja. Na pohled mu bylo přes padesát. Byl zarostlý šedivým strništěm, obrovský, a tak se zdálo, že se sotva vejde do kabiny svého náklaďáku. Při pohledu na něj mi najednou vytanul na mysli Surikovovův obraz „Menšikov v Berjozovu“. Cesta se klikatila důmyslnými obchvaty nahoru […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – V mezích pozemských – povídka

Posted on

Podobal se mouše na podzim. Byl ušatý, ošklivě šilhavý, ospale žil a ospale přemýšlel. I když někde uvnitř měl pružinu, která mu dovolovala, aby byl najednou neočekávaně rychlý v pohybech, neobyčejně zdatný slovem a pozoroval svět utkvělým ostrým pohledem šelmy. Od dvanácti byl přesvědčený o své budoucí velikosti a neopakovatelnosti na zemi. Možná za to […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav V. Michalskij – Orfeus – povídka

Posted on
https://pixabay.com/cs/orpheus-jeskyně-jeskyně-orfeus-117480/

„Orfea ukamenovaly děvky, takzvané bakchantky. Řeka Hebros odnesla jeho tělo na širé moře. A ono stařičkou kitharu, na které dříve hrál, přineslo k ostrovu Lesbos. Tam ji vylovily dobré Lesbianky, a protože ji nepotřebovaly, daly ji bohům na Olymp. Ti ji umístili na nebesa a nazvali Souhvězdím lyry. Od té doby v noci svítí. Támhle, […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – Tristan a Isolda – povídka

Posted on

Na ulici kvete akát, ale tady, na poště, to silně voní horkým pečetním voskem, daleko méně pak tiskařskou barvou a vůně papíru je někde v pozadí. Stojím u okénka „Letecké a doporučené zásilky“. Přede mnou je patnáctileté snědé děvče s celou hromadou balíků – kurýr nějaké instituce. Korespondenci přijímá hubený opálený chlapec v bílé síťované […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – Vítr – povídka

Posted on
https://pixabay.com/cs/pravoslavný-kříž-hřbitov-ruský-kříž-512482/

Vítr nese po ulici žlutý písek a odpadky. Prachové smrště se vzněcují a vzlétávají k zpola zamračenému nebi. Řinčí a jako plachty se namáhají skleněné stěny nové autobusové stanice. „Připadá mi, že mohu každou minutu umřít štěstím!“ říká Nina. Je jí sedmnáct. Vetchý vlněný šátek dělá její tvář mnohem mladší. Trošku delší bělostné zuby přidávají […]

Michalskij Václav Václavovič

Václav Michalskij – Na ulici – povídka

Posted on

A když teď jdu – nahrbený, se sešlou tváří a pozůstatky vlasů pod čepicí, potkávám ji – naštvanou, uštvanou, se špatně napudrovaným nosem. V jedné ruce má růžovou síťovku plnou brambor, v druhé táhne kroutícího se kluka, kterého má s nemilovaným mužem. Děláme, že se neznáme. 1973 *** Překlad © Václav Hrbek, 2017 Přeloženo se souhlasem […]