Michalskij Václav VáclavovičPovídky

Václav Michalskij – Bim bam – povídka

clock-1516979_640

Saškův otec, řidič kolchozního náklaďáčku, zemřel při nesmyslné nehodě tři dny před jeho narozením.

Hodiny se zastavily, aniž by dosáhly dvě minuty před devátou.

Po smuteční hostině, když sousedky uklízely v domě, děd Sergej chtěl hodiny natáhnout.

Postál tam, natáhl se k řetízku a zamyslel se.

„Co, Annuško, necháme je stát? Na památku!“ Nebyla v tom otázka, ani příkaz.

Snacha neodpověděla. Ležela nehybně, a skrz její, smutkem rozbolavělé, rty se nemohlo vyrvat ani slovo. Jen kývla na souhlas. Byla prostovlasá a tichá.

ZAČÍNALO TO.

Děd Sergej sám zaběhl do kolchozu pro povoz. A sám nevěstu odvezl do rajónní porodnice.

Celou noc proseděl pod lípou u tohoto velikého, skrytého domu.

Za rozbřesku přinesla tlustá naštvaná sestřička zprávu.

„Gratuluji k vnukovi! Je to kluk jako buk! Čtyři dvě stě!“

A děd se rozplakal.

Slzy mu stékaly na šedivý knír, usmíval se a vzlykal.

„Kluk jako buk?! Moje milá, co kdybys ho přinesla? Chtěl bych ho vidět, šlo by to? Jak se má Annuška?“

„Všechno je v pořádku, dědečku, i ona je v pořádku. Podívat se nemůžete, nakoukáte se později.“

A ČAS PŘIŠEL.

Když vezl snachu domů, jakmile vyjeli do stepi, dal jí opratě a sám držel mladíka v náručí. Svojí širokou dlaní chránil jeho červený obličejíček před letním sluncem. A matku se ho nenechal ani dotknout.

„Nech ho, Annuško, nech ho. Chlapeček spí.“

V zatáčce na hrbolatou cestu děd Sergej přikázal zastavit potah.

„Probudí ho to. Ty jeď, ale já půjdu pěšky, aby se nevzbudil.

Annuška chtěla protestovat, ale děd ji zarazil.

„Tiše! Jeď! Jeď!“

Dobré tři kilometry šel s vnoučkem po prašném okraji cesty.

Doma ho položil opatrně do dřevěné kolébky, kterou celé ty dny vyráběl. Sedl si vedle na taburetku. Vrásky na starcově tváři se začaly vyhlazovat a jeho odkvetlé oči se nalévaly dřívější překrásnou černí.

Náhle Saška otevřel oči a zakřičel na celou místnost.

„Aaa-aa!“

Židle spadla od toho, jak se máma k dítěti vrhla. Saška žíznivě sál z nalitého prsu.

Děd Sergej sklopil oči, otočil se, vstal a prošel se po místnosti.

A najednou uviděl hodiny.

Zhrublými, necitlivými prsty lehce zatáhl za řetízek.

Hodiny se rozešly.

A když velká ručička došla na celou, stařičké hodiny, které sestavil ještě jeden z nevolnických předků děda Sergeje, začaly chraptět, a za sekundu, dvě naplnilo místnost melodické zvonění.

Bim-bam! Bim-bam! Bim-bam!

Saška sál mateřské, funěl a mlaskal. A hodiny bily.

Bily hlasitě, na celý dům, ulici a svět.

Bim-bam!

***

Přeložil: Václav Hrbek, 2016

Přeloženo se souhlasem autora

Povídka z knihy Václava V. Michalského – Není ti souzeno (Михальский В.В. “Не судьба”. Рассказы), vydané nakladatelstvím Soglasie roku 2017.


Přečtěte si Jaro v Kartágu

E-book ke stažení zdarmaklikněte na tento odkaz – dále “Koupit” – do “Slevový kupón” uveďte: JVK a klikněte na “Použít”…

Tištěnou knížku získáte ZDE