Michalskij Václav VáclavovičPovídky

Václav Michalskij – Jeřábi – povídka

Na vysokém nebi je tmavá světle šedá kupovitá oblačnost. Vzduch voní spadaným listím a lesní vlhkostí. Kavky se neklidně usazují na zrzavém vrcholku vysoké borovice a hádají se mezi sebou. Někde za lesem vrčí traktor. Les u nás na dače po dlouhém dešti posmutněl, bojí se zvednout hlavu, ještě nevěří, že se uzavřely hlubiny nebeské.

„Kurkurkurly!“

Tam letí, moji milí… Černá nitka jeřábího hejna je vidět stále jasněji, hlavně když proplouvá na pozadí světlé kupovité oblačnosti.

„Mám tlak sto sedmdesát na sto deset. Spodní mne skutečně trápí.“

„Musíte brát Raunatinum.“

„Vždyť ho beru pět let.“

Sedím na vrchní terase pavilonu sanatoria, dole si povídají.

„Kurkurkurly!“

„Drndrndrn…“ vrčí traktor až někde úplně daleko.

Kavky utichly.

Jeřábi letí v klínovité formaci, o které je toho tolik napsáno a složeno, kterou dokáží rozbít na šikmé řady a znovu se spojit. Mládež se pravděpodobně ještě nepodřídila, všichni chtějí vyrazit vpřed.

„Kurkurkurly!“

Mají svůj život, a já svůj. Oni jsou ptáci, a já člověk. Ale proč jsou mi tak drazí? Proč se mi svírá srdce, když je vyprovázím dlouhým upřeným pohledem? Proč mám dojem, že v jejich letu je tajemství? Proč dokonce kavky umlkly, když slyšely jeřábí volání? Proč je v jejich kurlikání tolik nevyřčené úzkosti? Proč?

Nevím. Ale je to moc dobře, že máme jeřáby. Dobře je to i proto, že nás vracejí, byť ne nadlouho, do našich dnů, kdy všechno bylo tajemství a radost. Když jsme neznali nic špatného a byli přesvědčení, že poznáme jen to nejlepší. V té době, když jsme se ještě nezapomněli ptát: „Proč? Proč? Proč?“

1975

Překlad © Václav Hrbek a Roman Gončarov, 2016

***

Přečtěte si Jaro v Kartágu

E-book ke stažení zdarmaklikněte na tento odkaz – dále “Koupit” – do “Slevový kupón” uveďte: JVK a klikněte na “Použít”…

Tištěnou knížku získáte ZDE