Václav Michalskij – V autobusu – povídka

Je horko a dusno. Nelze dýchat. Vůně zahřátých koženkových sedaček, těl shromážděných v uličce a levné kolínské, se mísily do takového aroma, že jsem se sotva držel na nohou. Navíc i já voním kolínskou. Akorát jsem byl u holiče. Když dokončil stříhání, známý černooký mistr řekl:

“Osvěžím vás, ano?”

“Jestli chceš, Rafiku,” zabručel jsem nejistě.

“Plánuji to, víte…,” řekl Rafik a v tu chvíli mi za uši foukl mlhu květinové kolínské.

A teď voním na celý autobus. Co naděláte, každá má svůj plán! ‘Kdybys mi radši pořádně smetl vlasy,’ přemýšlím a ježím se. ‘To abych se jel vykoupat k moři.’

Vedle mne stojí v plážových šatech a s plážovými taškami dvě postarší ženy, co si přehnaně hrají na mladší, než jsou. Vrásky na tvářích a na krku mají dovedně zamaskovány tónovým pudrem a nehty na rukou se jim rudě lesknou čerstvým lakem. Ta, která stojí blíže a mimovolně se ke mně přitlačí opáleným ramenem, říká kamarádce:

“Ach, Simo, on tak nešťastně zemřel. Akorát mu měli dát hodnost, poslali jsme dokumenty do Moskvy. Měl by díky tomu výsluhu. Za byt by platil půlku, světlo a vodu zdarma. Měl tolik plánů. Tak nešťastně zemřel.”

‘A jak se to dělá šťastně?’ mám chuť se zeptat. Zeptal bych se jí, kdyby to ode mne nepáchlo tou levnou kolínskou a neštípaly mne ty vlasy, co mi padají za límec.

Je horko. Dusno. Není mi příjemně. Navíc ještě řidič na zastávkách tak strašně brzdí a lidi na sebe padají. Stařena v plážových šatech se na mne podívala s úšklebkem, jako bych ji schválně objal. Fuj! K moři! Rychle, rychle k moři! Servat oblečení, rozběhnout se – a do vody!

1975

Přeložil: Václav Hrbek a Roman Gončarov, 2016

Originál: Вацлав Михальский – Не судьба


Pokud se Vám tu líbilo, podělte se, prosím, se známými a kamarády. Velmi mi tím pomůžete... Václav Hrbek, překladatel románu