Michalskij Václav VáclavovičPovídky

Václav Michalskij – Arťom a Vasilisa – povídka

Kdysi dávno žili Tristan a Isolda, Romeo a Julie, Tahir a Zuchra, Leila a Madžnun, a začátkem druhého desetiletí 21. století přišli na svět Arťom a Vasilisa. Bydlí na jihozápadě Moskvy v sousedních vchodech panelového domu. Teď jim táhne na třetí, a více než rok si hrají na stejném pískovišti. Když Arťom a Vasilisa vycházejí ze svých vchodů, vrhají se k sobě s takovým výskotem, že drnčí panelové zdi. Spolu s nimi to dělá spousta dětí, ale Arťom a Vasilisa si všímají jen jeden druhého.

Když Arťom doma pije džus a vypije polovinu, pokládá sklenici a říká: „Vasjo“. To znamená, nechává jí její díl. Arťom má spoustu autíček, přebírá je, pokaždé si jedno nechává pro sebe a druhé pro Vasju.

Vasilisa má obrovské zelené oči, jak se říká, přes půl hlavy. V očích má tolik světla a vzrušení ze života a dívá se na svého věrného kamaráda s takovou důvěrou, že je těžké Arťoma nechápat.

Vasilisa je velmi krásná, ale Arťom se jí vyrovná. Oba byli světlovlasí, silní a dobře rostlí. Ve dvou letech a dvou měsících byli stejně vysocí – 94 centimetrů. Stejně silná je i jejich vzájemná vazba. Pradědečkův známý vzdělaný medik říká, že to je „nepřekonatelný biologický svazek“. Možná to tak je, ale dříve se takovému vzájemnému citu říkalo jednodušeji.

Nedávno se Vasilisina máma připravovala vzít ji do polikliniky na injekci. Když se to Arťom dozvěděl, chtěl po své mámě, aby i jeho vzala na injekci.

„Ťomo, bude to bolet. Opravdu tam chceš?“ zeptala se ho máma, která zadržovala úsměv.

Na sekundu se načuřil, ale pak stejně odhodlaně kývl na souhlas, a v jeho modrých očích se mihnula neochvějná rozhodnost.

Poslední dva týdny byla Vasilisa na dače u babičky. Včera se vrátila. Dnes si mámy jako obvykle zavolaly a dohodly se na společné procházce.

„Ťomo, přijela Vasja, půjdeme na procházku?“ navrhla máma.

Arťom si vzal všední kalhoty s kšandami, ale odložil je a řekl:

„Mámo, musím mít sváteční šaty.“

„Šaty? Dobře!“ usmála se máma.

První láska od dob Tristana a Isoldy, Romea a Julie, Tahira a Zuchry a Leily a Madžnuna, silně omládla. Kdo ví, možná tahle drobnost zachrání náš strašně nebezpečný svět…

***

Přeložil: Václav Hrbek, 2017

Přeloženo se souhlasem autora

Povídka z knihy Václava V. Michalského – Není ti souzeno (Михальский В.В. “Не судьба”. Рассказы), vydané nakladatelstvím Soglasie roku 2017.


Přečtěte si Jaro v Kartágu

E-book ke stažení zdarma – klikněte na tento odkaz – dále “Koupit” – do “Slevový kupón” uveďte: JVK a klikněte na “Použít”…

Tištěnou knížku získáte ZDE