Václav V. Michalskij – Osamělý je všude na poušti – II. kapitola – ukázka z románu

Václav V. Michalskij
Osamělý je všude na poušti
(Jaro v Kartágu)

ČÁST PRVNÍ

II.

 

Anna Karpovna přešla z myčky nádobí do nemocniční prádelny a pracovala dvanáct hodin denně. Pak ještě dvě hodiny „hlídala“ na nemocniční střeše pro případ náletu německých bombardérů, pro boj se „zápalkami“, jak mezi sebou říkali zápalným bombám.

Sašenka ve své nové funkci pracovala, dá-li se to tak říci, pořád. Stávalo se, že několik dní a nocí nevycházela ze špitálu ani na dvůr nadýchat se čerstvého vzduchu. Válka se ukázala především jako těžká, nekončící práce, přitom krvavá a špinavá. Krev, hnis, zápach, červi v ranách a vši. Ne občasné, ale hemžící se všude. Amputované ruce, nohy, vyražené oči, rozetnuté lebky, a každý Boží den smrt, smrt a smrt. Když to potkáte jednou, otřese to s vámi, vystraší vás to a srazí na kolena, ale když vidíte den za dnem a noc za nocí nekončící proud, ukazuje se, že člověk je schopen to vydržet, že je ustrojen zvládnout nelidskost přemoci. Není možné se s tím smířit, ani si na to zvyknout, ale chápete, že to musíte udělat, protože kromě vás to nikdo neudělá. A tak vzniká „ochranná inhibice[1]  nervového systému. Vidíte, hmatáte, čicháte a uvědomujete si, ale nepociťujte negativní emoce naplno. Spustí se ochranná inhibice. A vy žijete a fungujete za tím průzračných štítem, za hranicemi lidských možností.

Tak letěly dny a noci…

  1. srpna 1942, přesně na den po devíti měsících, se malému Karenovi a smíškovi Nadě narodil syn Arťom. Všichni jako by procitli. Znovu se sešli u Sašenky a Anny Karpovny doma, aby tuto událost oslavili.

[1]  Medicínský termín, který zavedl akademik A. A. Uchtomskij (1875 – 1942).

Ukázka z II. kapitoly připravovaného vydání druhé části sextalogie Václava Michalského Jaro v Kartágu s názvem Osamělý je všude na poušti.

Předchozí I. kapitola

Následující III. kapitola

Předfinální verze textu

Překlad © Václav Hrbek, 2017