Václav V. Michalskij – Osamělý je všude na poušti – IV. kapitola – ukázka z románu

Václav V. Michalskij
Osamělý je všude na poušti
(Jaro v Kartágu)

ČÁST PRVNÍ

IV.

 

Druhý den, v předvečer odjezdu na frontu, všech šest, co poslali z nemocnice, obdrželo neočekávaně vládní vyznamenání. Sašenka „Řád rudé zástavy práce[1], Маrk „Odznak cti“, a ostatní medaile „Za pracovní hrdinství“ a „Za vynikající práci[2]. Náčelník nemocnice, hlavní lékař, když blahopřál vyznamenaným, skromně pomlčel o tom, že všechna ta vyznamenání byla získána výhradně jeho přímluvami a intervencemi, jakož i díky jeho osobním vztahům a jeho proslulému jménu. Svého času byl znamenitým chirurgem, ale někdy kolem šedesáti postihla jeho ruce artróza, a on, jak o sobě říkal, „byl vyřazen ze hry“ a zaměstnal se organizační činností. Náčelník nemocnice nedostal žádné vyznamenání a zdálo se, že ho to ani v nejmenším neroztrpčilo. Co se týče Sašenky, té nechtěli hned dát tak veliký řád, ale náčelník v instanci vysvětlil, že to není její první, ale druhé státní vyznamenání. Měl na mysli to věhlasné vyznamenání CUVV za gymnastickou přehlídku na Rudém náměstí, které, jak se ukázalo, otevřelo Sašence hodně těžkých dveří, nehledě na to, že prostála pět minut hlavou dolů nad věhlasnou dlažbou.

S poděkováním vyznamenaných vystoupila Sašenka jako ten, kdo dostal nejvyšší.

„Děkuji, že nás uvolňujete, soudruhu hlavní vojenský lékaři! Děkuji vám, drahý Ivane Ivanyči,“ vypadla z oficialit Sašenka a všichni přítomní v sále se pousmáli a zatleskali.

„Právě vás uvolňuji,“ řekl hlavní lékař, „jako bych si trhal kus masa. Všichni tu jsou u mě dobří, ale vy jste nejlepší. Bojujte, přátelé! Za vlast! Hurá!“

„Hurá! Hurá!“ hlasitě a na přeskáčku zakřičeli zdravotní sestry, lékaři, sanitáři a chodící nemocní, kteří se natlačili do konferenčního sálu.

„Tak ty se staneš generálem!“ řekla matka šťastně mrkajíc očima, když zůstaly samy doma.

„Admirálem,“ zasmála se Sašenka, „posečkej, půjdu na moře a stanu se admirálem!“

„Dej Bůh! Dej Bůh!“

„Mami, nechoď mne vyprovázet, dobře?“

„Dobře. A proč?“

„To je takové znamení, Matylda mi to řekla.“

„No, dobrá, budeme věřit významné cirkusačce Matyldě. Oni riskují na každém kroku. A kde je riziko, jsou i znamení. Ty přece víš, že věřím na znamení. U nás, námořníků, máme podobná. Sbohem, dceruško, dočkám se tě, nepochybuj.“ Matka Sašenku třikrát pokřižovala a třikrát políbila. „Sbohem!“

Zůstala stát na prahu přístavku a Sašenka šla, otáčela se a mávala. Tím, že máma mezi lidmi nemluvila rusky, naučily se natolik si rozumět za pomoci mimiky a gest, že i jednoduché mávání rukou pro ně mělo několik odstínů, které nelze slovy popsat, takže jak nad jejich hlavami létaly dlaně jako ptáci, tak si povídaly, dokud Sašenka definitivně nezmizela za omšelým rohem jejich bytového domu.

[1] Řád rudé zástavy práce založen 7. září 1928.

[2] Medaile za „Za pracovní hrdinství“ a „Za vynikající práci“ byly založeny 27. prosince 1938.

Ukázka z IV. kapitoly připravovaného vydání druhé části sextalogie Václava Michalského Jaro v Kartágu s názvem Osamělý je všude na poušti.

Předchozí III. kapitola

Následující V. kapitola

Předfinální verze textu

Překlad © Václav Hrbek, 2017